Historie rybářského spolku v Soběslavi

Jihočeské malebné městečko Soběslav se sedmi tisíci obyvateli leží na soutoku řeky Lužnice a Černovického potoka. Nachází se v kraji rybníků s bohatou vodní faunou a flórou. Od dávných věků byli lidé spojeni s vodou a přírodou kolem ní. U vody hledali zdroj obživy, zábavy, odpočinku ale také okamžiky napětí a souboje s obyvateli vodní říše – rybami.

Spolek sportovních rybářů byl v Soběslavi založen roku 1895. Tím se řadí mezi nejstarší spolky v naší zemi. Jeho zakladatelem a prvním předsedou byl Dr. Lepař. Spolek se řídil Stanovami rybářského klubu v Soběslavi sepsanými Dr. Janem Sieglem a schválenými dne 27. 11. 1895. Spolek zarybňoval část řeky a Černovického potoka. Na zarybňování získával příspěvek od Zemědělské rady ve výši 1.50 zl. na jednoho činného člena. Hospodařil na dvou rybnících ve Zvěroticích a jednom v Doubí. V roce 1902, v důsledku zájmu vlastníků povodí a nadměrných finančních požadavků za pronájem, přišel spolek o řeku. Pro nedostatek sportovních vod přestal v letech 1903 – 1921 vyvíjet pravidelnou činnost.

Ta byla obnovena roku 1922. Zemskou správou politickou v Praze bylo dne 9.2. 1922 povoleno utvoření Rybářského sportovního klubu v Soběslavi. Od tohoto roku je p. Josefem Balatým a jeho pokračovateli zpracována kronika, která dodnes patří k nejzajímavějším svědkům dějin města Soběslavi a našeho rybářského sportu. Klub měl v tomto roce 23 členů. Klubovní místnost byla U páleného kostelníka ( U Voštů ). Za účelem získání finančních prostředků pořádal klub veselice s prodejem dobře upravených rybích pokrmů. Předsedou byl zvolen František Plachý. Prvořadým úkolem bylo získání sportovních vod. Velkým úsilím se podařilo v krátké době získat část Černovického potoka od Zárubů k Vápence, část Dírenského potoka a Lužnici od Dráchovského mostu k Čejnovskému jezu, od Andělské stoky k Panskému mlýnu a pod Mokerskou strouhou. Klub obhospodařoval dva rybníky v Přehořově, jeden v Hrušově Lhotě a Dolejší ve Zvěroticích. Velkým pracovním nasazením členů byl znovuzřízen téměř zaniklý rybník Švadlačky. Ten však pro velké náklady na údržbu klub neudržel , hospodaření na něm po několika letech zaniklo a rybník téměř vymizel z mapy. Pro chov ryb na rybnících byly zakoupeny sítě a lodě. Kromě lovu udicemi prováděli členové na Lužnici a Černovickém potoce i lov sítěmi. Ten se však nevyplácel pro trhání sítí o překážky a bylo od něho upuštěno. Největší kapr chycený do sítě na plovárně vážil 11 kg a štika na Dráchovce 9 kg. V roce 1925 jednal klub neúspěšně o pronájmu rybníka Nadýmač, stejná snaha byla zamítnuta městem roku 1935.

Po odstoupení Františka Plachého z funkce předsedy roku 1933 docházelo k častým změnám ve vedení a v průběhu II. světové války i vnitřním sporům, které nenapomáhaly rozvoji klubu. Přesto se podařilo v roce 1937 rozšířit naše povodí na základě nájemní smlouvy s městem o velkou část Lužnice a konečně i rybník Nadýmač, na kterém se zpočátku nechytalo. Během II. světové války získal klub zbytek řeky od Svákovské stráně po Špačkův mlýn a Černovický potok od jezu Brousek po jez Modlík. Délka povodí činila 40 km a klub čítal přes 150 členů. Krátce před koncem války přišel klub o část Lužnice v důsledku sporu s klubem sportovních rybářů v Dráchově.
V roce 1945 utrpěl náš klub vážné ztráty lovením ryb třaskavinami projíždějícími osvobozujícími jednotkami. V témže roce vznikla celostátní organizace Jednotný svaz československých rybářů. Náš klub se stal jejím členem. V roce 1947 se konaly na Lužnici první velké rybářské závody, které se v pozdějších letech přesunuly na rybník Nadýmač. V tomto roce se Dráchovský klub stal součástí našeho klubu. Převzali jsme jeho majetek, agendu a znovu řeku v Dráchově. V té době měl klub již kolem 220 členů, nasazeno do revírů bylo 11 860 kusů ryb o celkové hmotnosti 1 498kg a uloveno bylo 3 616 ks o hmotnosti 3 415 kg. Získávali jsme pozici jednoho z největších a nejvýznamnějších spolků v regionu. Roku 1950 bylo spolku, který v té době nesl název Lidový rybářský spolek, uděleno čestné uznání za přípravu výstavy Jižních Čech. Při výstavě zajišťoval spolek ukázku všech druhů ryb žijících v našem povodí.

Přelomovými se stala léta 1952 – 1955. Byl schválen nový rybářský zákon a nový rybářský řád, podle něhož rybářské právo připadlo státu. Našemu spolku byl přidělen revír Lužnice 6 od jezu v Dráchově po jez v Roudné a Černovický potok 1 od ústí do Lužnice až po hráz rybníka Zmrhal. Pro ostrahu revírů byla zřízena rybářská stráž. Spolek začal pod vedením rybničního referenta, později hospodáře, Karla Lišky ve větší míře hospodařit na rybnících. Klub zakoupil osobní automobil a starší nákladní auto Tatra. V Mokerských strouhách bylo zřízeno několik přepadových jezíků a potůček byl osazen pstruhem potočním. Na Brousku byly vybudovány v blízkosti pilnice a mlýna vlastní sádky, malý Dubraviův rybníček. Naši členové a mládež se začali Na Brousku pravidelně scházet a stává se naším domovským areálem. Spolek hospodařil na 23 rybnících o celkové výměře 13 ha.

Vroce 1959 se náš revír rozšířil o Černovický potok 2 zahrnující Tučapsko a o pískovnu v Roudné. Roky 1960 – 1961 jsou rekordními roky v počtu úlovků i přesto, že voda při povodních několikrát vystoupila z břehů. Jednatelem spolku se stává Josef Chalaš, který později zastává funkce i v regionálních orgánech. Náš spolek se stává místní organizací nově ustanoveného Československého rybářského svazu. Má již 305 členů. Pravidelně se schází v Národním domě na výročních členských schůzích, pořádá karnevaly a plesy, významně se podílí brigádnicky na úpravě a čištění okolí vodních toků a rybníků. Brigádnicky pomáhá i městu Soběslav. Od města získává rybník Novákovský, který spolek opravuje. Svůj revír rozšiřuje o pískovnu Karvánky. V těchto a dalších letech se organizace potýká s vážnými problémy se znečišťováním vod a častým úhynem ryb. Nejkritičtější situace je v důsledku vypouštění městských splašků z kanalizace do Černovického potoka, vypouštění jedovatých látek Jihočeskými dřevařskými závody do Dírenského potoka a řeky Lužnice a časté havárie v areálu Lada. Důležitou součástí činnosti organizace se stává práce s mládeží. Děti navštěvují tři rybářské kroužky a pravidelně se zúčastňují závodů v rybolovné technice.

V letech 1962 – 63 dochází za velkého pracovního vypětí našich členů po desetiletích pustnutí k obnově městského rybníka Švadlačky. Rybník je opatřen elektrickým čerpadlem s napouštěním z řeky Lužnice a stává se hlavním chovným rybníkem naší organizace. Místní organizace vykupuje pozemek pod rybníkem a buduje odtokovou stoku do Dírenského potoka. Rok 1965 se na dlouhá léta stává rekordním v počtu úlovků. Na našich revírech je členy uloveno 11 839 kg. V témže roce jsou zahájeny práce na budování vlastních rybníčků v Mokerských strouhách. Demoluje se pilnice Na Brousku a upravují se sádky. Pozemky Na Brousku získáváme do trvalého bezplatného užívání, stodolu využíváme pro uskladnění nářadí, zaváží se bývalý mlýnský náhon. Na úpravě našeho areálu se významně podílí mládež.

Roku 1966 došlo ke sloučení naší organizace s místní organizací v Černovicích. Tím se náš revír rozšiřuje o pstruhové pásmo Černovický potok 3 se sportovním rybníkem Hojava. Místní organizace se stará o 40 rybníků a počet členů se zvyšuje na čtyři stovky. V pohnutém roce 1968 je celoživotní práce Josefa Balatého dlouholetého člena výboru a kronikáře a Josefa Chalaše jednatele a referenta pro mládež oceněna nejvyšším svazovým vyznamenáním Zlatým odznakem za zásluhy o rybářství. Roku 1969 funguje při naší organizaci již 5 rybářských kroužků. Tři v Soběslavi, z toho jeden se zaměřením na rybolovnou techniku pro výcvik závodníků. Zbývající dva probíhají v Tučapech a v Choustníku. Naši žáci dosahují významných úspěchu na okresních , krajských i republikových soutěžích. Roku 1970 se náš revír rozšiřuje o pískovnu Klenovice a rybník Člunovec v Myslkovicích. O dva roky později, ku příležitosti 50 let nepřetržité činnosti, je naše organizace vyznamenána zlatým odznakem za dobrou práci v oblasti sportovního rybářství. Začátkem 70. let pomáhají rybáři při budování zimního stadionu v Soběslavi, demoluje se stará budova mlýna Na Brousku, mládež se pravidelně zúčastňuje soutěží O zlatou udici. Místní organizace při výchově mládeže dobře spolupracuje s Domem pionýrů a mládeže. Hospodaříme na vlastních rybnících Petr a Zuzana v Mokerských strouhách. Jsme součástí sdružení MO s možností sportovního rybolovu na všech revírech v Jihočeském kraji.

Roku 1976 je Karlu Liškovi udělen Zlatý odznak za zásluhy o rybářství. Složitým obdobím se stává rok 1977, kdy při průtržích mračen je poškozeno 8 hrázových těles. O rok později Karel Liška umírá. Na hrázích rybníků a březích našich revírů svoji prací zanechává nesmrtelné dědictví.

Významným obdobím se stává začátek 80 let. Organizace má již Na Brousku postavenou garáž, klubovnu, sklad nářadí. Zahajuje se výstavba nových sádek a oprava rybníčku, který dostává název Šárka. Řada členů odvádí obrovský kus práce na vybudování vlastního areálu. Získáváme do vlastnictví jez Brousek, který udržuje hladinu Černovického potoka pro napouštění našich sádek a přírodní rezervaci Nový rybník s plovoucími ostrůvky. Do trvalého užívání získáváme zbylé pozemky Na Brousku. Uvnitř organizace a výboru však dochází k roztržkám, které vyúsťují vyloučením některých členů z výboru. Jako by to byla předzvěst budoucích událostí. V roce 1988 je rekonstrukce areálu Brousek dokončena.

Významné společenské změny roku 1989 se bohužel tragicky projevily na naší činnosti. Do organizace vstoupily snahy vedoucích funkcionářů o soukromé podnikání. V roce 1991 místní organizace založila společnost s ručením omezeným SORYBA, do které přešel v průběhu několika let téměř všechen majetek organizace. Zároveň jsme přišli o většinu rybníků. Pro porušování Stanov Českého rybářského svazu a chaos uvnitř organizace jsme přestali být členy sdružení MO se společným rybolovem ve vodách Jihočeského kraje. Začali jsme ztrácet části revírů – rybník Člunovec, část Černovického potoka nad Tučapy, Dírenský potok, pískovnu Karvánky a v důsledku založení nové místní organizace v Roudné vystoupivšími členy hrozila i ztráta pískoven v Roudné a části Lužnice. Na nesouhlas s praxí vedoucích funkcionářů a s jejich podnikatelskými aktivitami klesl počet členů místní organizace na polovinu. Většina z nich odešla do sousedních organizací v Roudné, Plané a Veselí nad Lužnicí nebo se o sportovní rybářství přestali zajímat úplně. Nejbolestnější byla ztráta našeho zázemí a veškerého majetku Na Brousku, který ze společnosti SORYBA dál přešel na jiné firmy provázané s bývalým vedením. O vše, co generace soběslavských rybářů svoji prací a potem vybudovali, jsme během krátkého období přišli. Nebyla vedena agenda, na zápisy do kroniky nikdo ani nevzpomněl. Je to jediné období od roku 1922, o kterém v naší kronice chybí zápisy. Nechybělo mnoho a naše organizace mohla zaniknout.

V roce 1999 se početná skupina místních nespokojených rybářů začala neformálně scházet v hotelu Slunce. Na základě petiční akce se podařilo svolat členskou schůzi a zvolit nové vedení, které se zcela rozešlo s praktikami předchůdců.Vrátili jsme se k základnímu smyslu naší organizace, danému zákonem a Stanovami – spolkové činnosti. Naše organizace byla opět přijata za člena sdružení společného rybolovu, byl obnoven náš původní revír Lužnice 6 včetně pískoven i rybníka Nadýmač a Černovický potok 1-2. Od města jsme pro naše potřeby chovu ryb pro sportovní revíry získali do nájmu rybníky Dolejší, Švadlačky a Novákovský. Byla obnovena tradice rybářských plesů, rybářských kroužků a závodů pro děti. Prodejna rybářských potřeb na náměstí se stává místem výdeje povolenek. Místní organizace se svého ztraceného majetku Na Brousku domáhá soudní cestou.

Významným rokem v naší dlouhé historii se stává rok 2002. Velkou část naší republiky postihují katastrofální povodně, které se nevyhýbají ani naší organizaci. Na rybnících, tocích, obsádkách a majetku řady našich členů vznikají obrovské škody. Voda v Lužnici vystupuje na úroveň, kterou nepamatují tisíc let zpátky. Přesto se tento rok stává rekordním v počtu úlovků za dobu trvání našeho spolku. Na našich revírech je uloveno 13 197 kg ryb. Organizace kupuje pozemek části bývalé školní zahrady pod Novým rybníkem s cílem postupného vybudování našeho zázemí pro spolkovou činnost. Areál dostává název Lipovka. Naše organizace se prezentuje na internetových stránkách. Veškeré události jsou opět pečlivě zapisovány do kroniky, je veden fotoarchiv. Naše historie tak pokračuje a stále více členů hledá na březích našich vodních toků zábavu, odpočinek radost a smysl své činnosti. Na konci roku 2002 má naše organizace přes šest stovek členů.